TOPlist
stativy obecně

Stativy obecně


    Stativ je speciální stojan, používaný v řadě oborů, kde je třeba zajistit dočasnou stabilní polohu daného zařízení. Významnými obory, kde se často užívá stativu jsou fotografie, film, geodézie a astronomie. Stativ má obvykle podobu trojnožky, na jejímž vrcholu je možné standardizovaným způsobem uchytit požadované zařízení. Stativů existuje mnoho různých typů.

    Fotografický stativ má prakticky vždy podobu trojnožky. Je proto také nazýván tripod. V minulosti byl vyráběn ze dřeva, v současné době převažují hliníkové slitiny, plasty, nebo většinou u profesionálních stativů uhlíková vlákna. Na vrcholu stativu je stativová hlava. V některých oborech fotografie se používá jednodušší varianta stativu tzv. monopod. Pro malé kompaktní fotoaparáty se s oblibou využívají ministativy. V nabídce jsou i speciální stativy, například stativ umožňující uchycení na sklo automobilu.

    Na stativu může být fotoaparát připevněn přímo, obvykle normalizovaným šroubem. Některé staré studiové fotoaparáty na velký formát byly dokonce do stativu přímo vestavěny. Mnohem obvyklejší je však to, že na stativu je umístěna stativová hlava a na ní pomocí rychloupínací destičky fotoaparát. U levnějších druhů stativů bývá stativová hlava přímo součástí stativu. U kvalitnějších stativů je stativová hlava dodávána jako volitelné příslušenství.

    Mezi základní parametry současných stativů patří:

        • Materiál,
        • Konstrukce
        • Maximální a minimální výška
        • Délka stativu ve složeném stavu
        • Hmotnost stativu
        • Maximální zatížení
        • Počet segmentů noh stativu
        • Typ aretace noh stativu
        • Maximální úhel rozevření noh stativu
        • Stativová hlava

Materiál
    Nejpoužívanějším materiálem k výrobě stativů jsou hliníkové slitiny -  duraly, které jsou populární pro svou pevnost a  přijatelnou cenu.  Stativy vyšší třídy jsou vyrobeny z kompozitních materiálů s uhlíkovými vlákny - karbonů. Tyto stativy jsou velmi lehké a výborně tlumí vibrace, ale jejich cena je výrazně vyšší. Nejdražší stativy se vyrábějí z titanu. Ty se vyznačují velmi nízkou váhou a maximální pevností a tuhostí.  Stále se ještě vyrábějí i dřevěné stativy z kvalitních dřev, které nachází své uplatnění v ateliérové fotografii. Jsou příjemné na pohled i omak hlavně při nižších teplotách, ale náchylnější na vibrace. Dřevěné stativy se vyznačují velkými rozměry a vysokou cenou.

Konstrukce
    Rozeznáváme tři základní konstrukční řešení:

    Tripody - nejběžnější stativy klasické konstrukce na třech nohách s centrálním vysouvacím sloupkem. Jsou vysoce stabilní, poněvadž stabilitu zajišťují tři nohy. Výbornou stabilitu a variabilitu na povrchu zajišťují vyměnitelné a pohyblivé koncovky na nohách, které nalezneme hlavně u profesionálních stativů. Tyto koncovky mají za úkol zajistit dobrou stabilitu stativu i na kluzkém či měkkém povrchu.

    Monopody - stativy s jednou nohou. Většinou se jedná o skládací teleskopickou tyč na jejímž horním konci je připevněn pomocí stativové hlavy fotoaparát. Dolní konec je obvykle opatřen gumovou patkou nebo hrotem. Účelně poslouží při tlumení vertikálních vibrací. Výhodou je také rychlost jejich použití a nízká hmotnost. Často se používá jako přenosný stativ do terénu nebo tam, kde je kladen důraz na co nejnižší hmotnost a skladnost stativu. Mezi výhody monopodů patří také rychlost jejich použití. Monopod se také používá ve sportovní fotografii, kde by běžný trojnohý stativ mohl tvořit nebezpečnou překážku a manipulace s ním by pro fotografa byla zdlouhavá. Je také často využíván v místech, kde je používání běžného stativu omezeno nebo zakázáno. Monopod lze pořídit i v úpravě, kdy může zároveň sloužit i jako trekingová hůl.

    Ministativy - jsou vhodné spíše pro majitele malých a lehkých kompaktních fotoaparátů. Většinou se využívají pro fotografování samospouští.

Maximální a minimální výška

    Maximální výška - vysunutí stativu mění jeho vlastnosti, především vysunutí středové tyče snižuje stabilitu a způsobuje rozechvění. Obecně o stativu platí, že čím je vyšší, tím je lepší. Stativ by měl mít minimálně 160 centimetrů nebo ještě více, ideální je výška shodná s výškou postavy fotografa. Rozmezí výšky je běžně od 110 do 250 centimetrů.

    Minimální výška nad zemí udává, jak vysoko, respektive nízko nad zemí můžete fotografovat. Výborných hodnot zde dosahují stativy, které mají úhel rozevření noh až do 90°, případně má-li stativ možnost otočit středovou tyč, díky čemu se fotoaparát dostává téměř na zem. Pokud se věnujete makrofotografii či mikrofotografii, určitě takovéto stativy využijete. V tomto případě je lepší co nejvíce rozevřít nohy stativu, kvůli stabilitě, a ne fotit vzhůru nohama.

Délka stativu ve složeném stavu
    Délka stativu ve složeném stavu je důležitá zejména v případě, kdy se stativem často cestujete a nechcete, aby vám jeho rozměry a váha při přepravě překážely. Nejčastější velikost je mezi 50 až 60 centimetry.

Hmotnost stativu
    Hmotnost stativu je velice důležitým parametrem a obecně platí, že čím těžší stativ, tím stabilnější, ale také platí, že příliš těžký stativ je nevhodný při výpravách do terénu a na cestách. Naopak příliš lehký stativ nebude ve většině případů dostatečně stabilní, což se může projevit zejména při zhoršených povětrnostních podmínkách, např. při silném větru, kdy se stativ lehko rozkmitá. Platí, že lehké stativy špatně odolávají vibracím. Důležité je zvážit, za jakým účelem si stativ pořizujete. Hmotnosti stativů se velmi liší. Pohybují se od 0,5 kg do 2 kg u amatérských modelů, někdy až do 8 kg u profesionálních velmi stabilních modelů.

Maximální zatížení
    Maximální zatížení – nosnost stativu udává, jaký nejtěžší fotoaparát či zařízení včetně veškerého příslušenství je možné na stativ umístit. Tato hodnota je většinou hraniční a pro dosažení ideálních podmínek se doporučuje pohybovat se přibližně na polovině této hodnoty.

Počet segmentů noh stativu
    Většina stativů se vyrábí s teleskopickými nohami, které se skládají ze tří nebo čtyř segmentů. Tří segmentové stativy jsou stabilnější a lépe odolávají vibracím. Čtyř segmentové nabízí kratší délku ve složeném stavu a většinou vyšší výšku v rozloženém stavu. Existují také stativy tvořené pouze jedním dílem. Tyto však jsou nevhodné pro časté přenášení a jsou primárně určeny k použití na jednom místě, například ve fotografickém ateliéru.

Typ aretace noh stativu
    Aretace – fixace noh stativu je většinou řešena pomocí svorek, tzv. svorková fixace / clip /. Druhým osvědčeným způsobem je maticová fixace, která se provádí speciálními maticemi / závitem /.

Maximální úhel rozevření noh stativu
    Amatérské stativy poskytují díky jednodušší konstrukci pouze omezené rozevření noh. U profesionálních stativů bývá systém vyklápění noh volný, zcela nezávislý na středové tyči, čímž lze dosáhnout vyššího úhlu rozevření noh. Uchycení noh je soustředěno pouze do centrální části stativu, kde jsou pojistné kličky či aretační páčky. Ty umožňují uvolnění jednotlivých noh a odklopení do různých poloh. Tento systém je výhodnější například tam, kde budete se stativem překonávat různé terénní nerovnosti.

Stativová hlava
    V současnosti rozeznáváme dvě základní konstrukční řešení:

    Kulová hlava vyniká možností rychlého upnutí a nastavení fotoaparátu do požadované polohy a také bývá lehčí než třícestná hlava.

    Páková - třícestná hlava naopak umožňuje přesnější nastavení fotoaparátu, což oceníte zejména při makrofotografii či mikrofotografii, kdy je zapotřebí přibližovat se či oddalovat od fotografovaného objektu po malých krocích. Třícestné hlavy jsou většinou větší a těžší.

    Při výběru vhodné stativové hlavy je důležité věnovat pozornost také způsobu připevnění fotoaparátu k hlavě. Zejména majitelé více fotoaparátů ocení stativové hlavy vybavené rychloupínacími destičkami, které umožňují rychlou a pohodlnou výměnu fotoaparátu na stativu. Existují také speciální hlavy, které umožňují přichycení více například tří stativových destiček najednou, což umožní připevnit na jeden stativ více zařízení, například blesk, fotoaparát a kameru současně.